Druhý domov jménem nemocnice

7. june 2016 at 14:08 | Łucie. |  Mé kecy 👌
aneb. jak se mi " dařilo " v poslední době

V prvé řade bych se chtěla omluvit za mnou neaktivitu, ale měla jsem k tomu vážný důvod :D .Neměla jsem z důvodu přestěhování přístup na internet, který mimochodem nemám ani teď takže píšu tento dlouhý článek na mini noteboočku a věřte, že to není vůbec sranda :D . Dost keců, jdeme k věci.


V poslední době jsme byla v nemocnici. Rovnou dvakrát. Proto jsem se rozhodla na toto téma napsat článek. Přijde mi to jako dobrý nápad. Ještě Vám chci něco vysvětlit. První část článku jsme psala cca 2 týdny zpátky ( možná je to méně ) a druhou část dnes. Ten článek jsem nevydala právě proto, jelikož nám nešel internet. Snad jste to nějak pohopili a jdeme na to.

Ten den se mi moc nedařilo. Nestíhala jsem autobus, zaspala jsem. Prostě klasika.

Jedu autobusem do školy, přesněji na praxi a jelikož cesta trvá skoro půl hodiny, tak si jako každý den pouštím písničky ve sluchátkách. Jsme asi ve třičtvrtině cesty. Au. Přepadla mně píchavá bolest na hrudi a nemohla jsem pořádně vydechnout. Ku*va, co to jako je? Mimochodem to samé se mi stalo i předchozí den, než jsem šla spát. Co už. Nějak to na té praxi zvládnu. Vylezla jsem z busu a jako tradičně jsem si před školou zapálila. Poté jsme se holkama vydaly na praxi - samozřejmě, že jen k naší škole vedou schody jak do nebe. Málem jsem umřela :D . V ššatně, když se chtěla převlíknout do pracovního, mi to udělalo znova. Jen intenzivněji. Říkala jsem naši mistrové, at zavolá mamce, aby si pro mě přijela, jelikož mi nyblo 18 let. Po úžasném rozhovoru mistrové a mamky dospěli k tomu, že mi zavolají RZS ( záchranku ). Tak to vůbec! Měli jsme vidět můj výraz, když mi tohle oznámila. Ležet v nemocnici není nic příjemného. Vzhledem k tomu, že jsem tam jako doma. Takže přijeli " rychlíci " , změřili mi tepovou frekvenci a tlak, doprovodili mně do sanitky a zavedli mi do žíly kanylu. Už jsem si na to jaksi zvykla.

Po příjezdu na dětské příjmové ( :DD ) mě lékařka vyšetřila, sepsala takové ty blbiny jak to začalo, kolik vážím , měřím atd. Po této zpovědnici me zdravotní sestra odvedla na jednotku intenzivní péče. Vůbec to tam není příjemné. Samé přístroje, infúze, elektrody na hrudi. Ale tohle ještě není tak hrozné. Daleko horší je to, že nemůžete chodit na záchod. Za tohle bych vraždila.

Ale na druhou stranu to bylo jakž takž dobré. Klid, pohoda celé dny jsem čuměla na bednu a nemusela jsem nic dělat. Skoro jak dovolená. Samozřejmě si dělám srandu.

Po 24 hodinách mně přeložili na normální pokoj - svoboda a chození po svých na záchod, hurá ! Měla jsem na pokoji 2 holčiny, škoda, že o 3 roky mladší než já. Jedna byla nehorádná puberťačka. Achjo. Když si vzpomenu, že jsem se takhle také chovala. Trapas. Měli jsme tam telku, takže to bylo super. Až na hrozné jídlo, které se nedalo jíst. Pár let zpátky byla naše nemocnice v jídle nejlepší. Hrozně se zkazili. Ještě před dvěma lety (tipuji ) dávala kupříkladu na snídaně kakao nebo bílou kávu. Teď? Odporný, hořký čaj. Bravo !
První část máme za sebou a vrháme se na druhou část - další hospitalizaci.

Odpoledne, něco málo po 5. hodině ( 1.6.2016 ) mě začalo hrozně bolet břicho. Lehla jsem si na záda s pokrčenýma nohama a bylo to lepší. Jakmile jsem vstala, bolest byla opet tady. Bylo mi na zvracení a točila se mi hlava. Postupně se bolest stěhovala do pravého podbřišku. Jakmile to začalo boleti ntenzivněji, neváhali jsme a jeli na pohotovst. Zase. Ti už ze mě musí mít fakt radost. S tímto problémem jsem byla na pohotovosti cca před rokem. Jenže to mě tak moc nebolelo, neblo mi špatně. To mi píchli jen injekci do zadku a šla jsem domů. Doufala jsem, že to nyní bude taky tak. Ale nebylo. Při prvnín vyšetření zjistili, že se jedná o zánět apendixu ( slepého střeva ).

První noc v nemocnici jsem strávila na kapačkách a ledem na břiše. Hrozná bolest. Nic nezabíralo. Druhý den jsme šla na ultrazvuk, kde zjistili, že se jedná o akutní zánět a chvíli po tom mi lékařka oznámila, že půjdu na operační sál. To nebyla zrovna pozitivní zpráva. Neměla jsem strach ze samotné operace, cestou na sál jsem se dokonce usmívala. Měla jsem strach pouze z toho, že mi bude po anestezii špatně a budu zvracet. Logické, co?:D

Jakmile jsme dojeli k operačním sálům, přendali mně z mé postele na nějaké jejich lehátko. Asi. V tu chvíli jsem nevnímala, na čem ležím. Když jsme ležela na sále, všude nademnou byla rozsvícená světla, anesteziologové, asistenti, chirurg(ové) a tak dále. V tu chvíli se mi hlavou honily scénáře z různých filmů.. Co když se neprobudím? Nebuď paranoidní, Lůůůůco.Chvíli po příjezdu na onen sál mi píchli do infuze nějaký sajrajt na uspání a přiložili mi k puse masku, taktéž na uspání. Dvakrát jsem zamrkala a byla ve " světě snů ". Ne doslova. Samozřejmě.

Po probuzení z operace na dopávajícím pokoji jsem se začala dusit, jelikož jsem měla asi málo kyslku. Nevím proč, Nasadili mi ( nevím, jak se tomu říká ), dejme tomu kyslíkovou masku a věřte nebo ne, po tomhle se mi dýchalo ještě hůř. Poté mně převezli na klasické oddělení, kde jsem byla celou noc na kapačkách a celou dobu koukala do stropu. Dva dny po operaci byly hrozné, pakse to už dalo.

Momentálně se cítím úžasně. Už jen z toho důvodu, že mám víc jak 3 měsíce prázdnin, jelikož tento školní rok už do školy nepůjdu.


 


Poll

Byl/ a jsi tady? ♡

♡ Klik ♡

Comments

1 Suzeinne Suzeinne | Web | 7. june 2016 at 17:37 | React

Ou...
Já v nemocnici nikdy nebyla, mám z nich panický strach :-O
Tu nemocnici ti fakt nezávidím...ale ty prázdniny jo :D
Přeji ti, abys tam hned tak nemusela znovu:D

2 Lucie. Lucie. | Web | 7. june 2016 at 17:55 | React

[1]: Já jsem v ní od mých 10 let. Už jsem si zvykla. Strach z ní fakt nemám, jelikož chci být zdravotní sestřička :D :3

3 Ev. Ev. | Web | 7. june 2016 at 18:47 | React

Já byla v nemocnici naposled jako malá -no, jednou trhat nosní mandle a podruhé s angínou, to mi mohlo být tak 13, netuším :D každý den ráno a večer mi píchali injekce do zadku a naštěstí to zabralo, takže na sál nakonec nedošlo, ale moc pěkný zážitek to není... :D
a naposled jsem byla v nemocnici (jako pacient) asi 3 roky zpátky, kdy jsem měla vyhozený pant v hubě a jelikož to ani jednomu ze tří doktorů nešlo nahodit, museli mě uspat, abych se jim nevzpírala ze strachu.. no trpěla jsem dost, jelikož byl víkend a když jsme tam přijeli, všichni byli zrovna na sále, takže jsem trpěla a trpěla.. jinak prostě nenávidím nemocnice ani když jsem tam jen jako návštěva, prostě z toho nemám dobrý pocit a tebe obdivuju, že chceš být zdravotní sestra, protože já bych to v životě nedala.. :D

4 Lucie. Lucie. | Web | 7. june 2016 at 20:15 | React

[3]: Vyhozený pant v HUBĚ :DDD

5 Simix Simix | Web | 7. june 2016 at 20:18 | React

~Čaué~
Já také píšu na mini noteboočku už několik roků a je to pohoda. Ono ale dost záleží na tom, kdo je na co zvyklý :)
Já v nemocnici nikdy nebyla dýl, než na hodinu nebo dvě, když jsem s někým čekala. Taky jsem občas cítila bodání na hrudi a moje mamka to také občas cítí a jednou kvůli tomu zkolabovala, ale nejeli jsme kvůli tomu do nemocnice. Pokud je to moc vážné, je mi to líto :(
Slepé střevo.. ou. Já s tím problém zatím nikdy nebyla, ale nezávidím :( Musí to dost bolet :(
Mě jednou začalo na intru bolet něco jako močák, nebo fakt nevím, co to bylo, ale vzbudilo mě to a nemohla jsem se hýbat. Po půl hodině kňourání mě to přešlo a já zase spala :D
Doufám, že je ti teda už lépe. To dušení .. to zní hrozně :(

Jednou se můj kluk vychluboval tím, jak byl na operaci se slepákem a doktoři mu řekli, že je to akutní a ono ho to přitom prý až tak ani nebolelo a že se smál, jenže já jsem u něj zvyklá, že je ho skoro nic nebolí.. je to častečný magor O.o

Tak ať je dobře :) Ahoj :3

6 Lucie. Lucie. | Web | 7. june 2016 at 20:30 | React

[5]: Taky bych nejela, ale vzhledem k tomu, že jsem byla na operaci se srdcem, tak pro jistotu :)

Hehe:)

7 Hannah Hannah | Email | Web | 8. june 2016 at 6:24 | React

jéééé tak to mi je líto :-( Tak hlavně že je ti už líp :-) Užij si prázdniny :-D

8 Lucie. Lucie. | Web | 8. june 2016 at 8:35 | React

[7]: Jojo, je mi lépe :) .. Užiju, si piš :D jen ještě tedka jsem pohybově omezená :DD

9 E. E. | Web | 9. june 2016 at 9:04 | React

Aspoň, že je ti už lépe a máš ty prázdniny, to je asi jediné pozitivní na tom všem.
Před několika lety mě taktéž chytly bolesti slepáku, tak jsme jeli do nemocnice, ale poslali mě domu, že má zítra přijít na kontrolu, no to už tam byl jiný doktor a nechali si mě tam. Ještě ten samý den jsem šla na operaci a právě mám strach z lékařů, tak mě provázely strachy a napadaly mě divné myšlenky.

10 petra-s-world petra-s-world | Web | 9. june 2016 at 9:14 | React

A jéje..
To jsi teda měla velice zajímavé a bolestivé. Ale jsem ráda, že už je to dobré!^^ Jsi statečná..
A víš co mi přijde zajímavé.. Je to jen takový třešnička. Vždycky, když vezou někoho 17 letého na děcké. tak k tomu mají občas řeči, doktoři jim řeknou že jsou ještě děti, a pak když chtějí bonbon, řeknou že jsou na to velcí. Když jsem tohle jednou zaslechla a viděla na vlastní oči, nemohla jsem zastavit smích..:D
Každopádně já v nemocnici měla být.
Jako malá, když jsem si hodně špatně rozbila hlavu a udělala ze sebe Harryho Pottera uprostřed čela.
Ale moje sestra je přemluvila že si mě vezmou domů. Což znělo fajn, protože představa že byhc musela jíst nemocniční jídlo.. prosím. Pistoli do nočního stolku.
Každopádně já sama si v nemocnici něco prožila.. jenže nic nebolelo mě. I když ano, srdce. Bolelo mě srdce z toho, že tam leží můj táta. S nemocnicí toho mám tedy dost společného, kvůli tátovi.
Který to stejně nezvládl a už tu se mnou není. Nemocnicí, injekcí ani ničeho se nebojím.
Ale nerada do nich chodím.

11 Silmarilli Silmarilli | Web | 9. june 2016 at 13:57 | React

tak to jsi měla perných pár dní. Taky mi uplně nevadí ležet v nemocnici. v listopadu jsem byla na operaci a úplně jsi mě to připomněla. Na sál jsem jela taky plná optimismu a když to všechno začínalo, přišla na mě panika. :)
At už nemocnice máme rádi nebo ne, vždycky se nám snaží pomoct :) Důležité je už jsi celkem v pořádku a že se všechno lepší....:)

12 crazy-cloverleaf crazy-cloverleaf | Web | 13. june 2016 at 20:29 | React

Já mám odmala špatná játra, takže jsem v nemocnici prakticky pořád. :D :P
Vážně už to bylo tolikrát, že jsem to přestala počítat. Na jednu stranu jsem na to už zvyklá, ale na druhou to tam strašně nenávidím a vždycky se z pobytu ve špitále tak týden vzpamatovávám.
A ohledně té JIPky máš pravdu, tam je to nejhorší a hlavně když nesmíš chodit. Fakt hnus.
Takže tě naprosto chápu a lituju. Hlavně, aby ti už bylo dobře. A ber to z té lepší stránky - aspoň už nemusíš do školy. Teď v červnu je to tam masakr. :D Drž se! :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.